Náš první rok v Americe

Čas neuvěřitelně letí a dneska je to přesně rok o toho co jsme si sbalili čtyři kufry a přestěhovali se do Ameriky. Jára mi ráno jako překvapení pustil video s fotkami všeho co jsme za tu dobu zažili, procestovali, objevili a viděli. A já si uvědomila jakou hromadu věcí jsme za ten rok stihli. A tak jsem si říkala, že bych mohla udělat takovou menší rekapitulaci. Pokud by někdo nechtěl číst celé povídání, můžete mrknout na konec kde je takové krátké roční shrnutí.

Začátky

OV začátku jsme měli dost starostí a zdálo se nám, že ne všechno se daří podle našich představ. Když se na to teď koukáme s odstupem, zvládli jsme během třech týdnů pořídit auto, domluvit prohlídky bytů a vybrat ten pravý, otevřít (na potřetí) účet v bance, složit zálohu, převzít klíče, koupit nové telefony, získat “social security number”, vybavit byt tak, že se v něm dalo fungovat a přestěhovat se. Dvacátý den po příletu jsme spali v našem novém domově. Sice ještě na zemi, ale to se během týdne doladilo. To není vůbec špatný výkon. Pokud by vás zajímalo jaké byly naše první týdny v Americe, tak mrkněte do sekce “Stěhování a zabydlování“.

Od března jsme bydleli, Jára chodil do práce a já se učila na zkoušku. I přesto jsme začali po víkendech objevovat okolí. Nejdříve jsme se seznámili s naším Birmingham a jeho parky, na to jsme zajeli poprvé do centra Detroitu a prošli si centrum. Během několika víkendů jsme objeli čtyři parky v okolí a vyrazili do města Ann Arbor. Taky jsme šli na první americký film do kina a objevili luxusní sedačky. Za ten rok jsme byli v kině už docela hodněkrát a musím uznat, že naše birminghamské kino je prostě nejlepší. Na ty sedačky si člověk rychle zvykne. Po měsíci a půl jsme šli na první NHL zápas a Detroit zrovna vyhrál! A taky jsme šli poprvé na večeři do restaurace. Z Čech jsme na to nebyli moc zvyklí. I když se to za poslední roky změnilo, přijde mi, že se do restaurací chodí jen při nějaké příležitosti. Nebo alespoň tak jsme to měli s Járou. A tak nám chvíli trvalo, než jsme se rozhoupali. Poslední čtvrt rok chodíme jíst ven každý pátek a pokud nejdeme do restaurace, tak si přivezeme jídlo domu. To je celkem změna, co?

První výlet za hranice

V dubnu jsme se vydali poprvé nejen mimo Michigan, ale i mimo USA, když jsme zajeli pozdravit kamarády do Toronta. Járy narozeniny jsme museli slavit na hotelu, tak alespoň svátek jsme oslavili pořádným obědem na CN Tower. V dubnu se také začalo venku oteplovat a tak jsme zasadili bylinky, chodili běhat a hrát tenis a trávili čas na balkóně.

V květnu jsme se vydali na první farmářské trhy v Birminghamu a za léto si je docela dost oblíbili. Hlavně teda místní třešně a čokoládový fudge. Taky jsme prošli skanzen Greenfield Village, který je naprosto úžasný a objevili krásné západy slunce na ostrově Belle Isle v Detroitu. Tam jsme pak brali všechny co za námi přijeli. Teprve tenhle víkend jsme se konečně dostali do akvária a botanické zahrady, která na ostrově je. A taky projeli druhou část ostrova, na které je mnohem víc nedotčené přírody, lesů, cestiček a výhledů.

První americké svátky

Vyrazili jsme poprvé za kulturou na stand-up comedy. A taky jsme zažili náš první Memorial Day. Na ten jsem vzala Járu za mojí host rodinou k Niagarským vodopádům. Ukázala jsem Járovi vodopády, mojí střední školu a hlavně ho seznámila s celou rodinou.

V červnu jsme vyrazili na americkou pouť, která přijela do Birminghamu, já konečně napsala zkoušku, na kterou jsem se čtyři měsíce učila a zase jsme zajeli do Detroitu. Tentokrát na letní festival. Den na to jsem odjela na stáž do Chicaga, na které jsem byla tři týdny. V Chicagu jsem byla poprvé a strašně se mi tam líbilo. Ve volném týdnu jsem byla u kamarádky a přijel za námi i Jára. Oslavili jsme náš první den nezávislosti, viděli spoustu ohňostrojů, plavili se lodí, vyzkoušeli poprvé paddle boardy na jezeře ve Wisconsinu a taky zajeli na koncert Killers do Milwaukee.

Objevování Michiganu

V červenci za námi přijeli na návštěvu naši. Po pěti a půl měsících jsme se potkali v Chicagu a já jim to krasoměsto mohla ukázat. Vzala jsem je na nejvyšší budovu Willis Tower a myslím, že to byl nezapomenutelný zážitek. Cestou domů jsme se zastavili na prvních písečných dunách v Indianě. Během týdne jsme pak zašli třeba do Detroit Zoo, ocitli se v Holandsku, když jsme vyrazili na západ Michiganu do městečka Holland, koupali se v michiganském jezeře, zajeli do národního parku Sleeping Bear Dunes, pozorovali západ slunce u jezera, zašli na koncert do Birminghamu, sledovali luxusní auta prohánějící se po naší Woodward, ochutnávali fudge v bavorském městečku Frankenmuth, zaběhli charitativní běh, procházeli se po promenádě v Detroitu a proháněli se tam “people moverem”.

V srpnu jsem si našla stáž a jezdila na ní měsíc na kole. Během toho jsem si taky udělala michiganský řidičák, který už Jára dávno měl. Během toho nám auto odřela nějaká slečna a tak jsme museli poprvé začít jednat s pojišťovnou. Přijeli za námi kamarádi z Toronta a vzali jsme je na největší festival roku, tak zvaný Woodward Dream Cruise. Během té se sejdou desítky tisíc lidí a tisíce starých či nových aut, které se projíždějí sem a tam po Woodward Street. A zase jsme vyrazili do Detroitu a na západ slunce na Belle Isle. Týden po první bouračce nás tentokrát v provozu nabourala jiná paní a tak jsme museli řešili opravu auta. Po půl roce jsme taky poprvé zašli na večeři s našimi sousedy. A zjistili jsem, že jsou skvělí! Taky jsem se připravovala na podávání přihlášek na rezidenturu.

Na přelomu srpna a září jsme měli už třetí návštěvu, když za námi přijela Járy rodina. Po hokeji jsme tentokrát zašli na baseballový zápas zakončený ohňostrojem na Detroitem. “Labor Day” jsme oslavili návštěvou festivalu ve vedlejším městě Royal Oak. Tam jsme ochutnali různé místní speciality, poslouchali hudbu, prošli si výstavu umění a pak prchali před deštěm. Projeli jsme celé východní pobřeží jižního Michiganu až do Mackinaw City kde jsme poprvé viděli velký most na severní poloostrov. Také jsme navštívili městečko Ernesta Hemingwaye zvané Petoskey, které bylo naprosto pohádkové a příští víkend se do něj po půl roce vracíme. Tentokrát ho uvidíme v zimním kabátě a už se nemůžeme dočkat. Kromě písečných dun, u kterých jsme byli i s našima jsme vyrazili podruhé k Niagarským vodopádů a do Toronta. A samozřejmě zase do Detroitu a na západ slunce na Belle Isle. To už je taková tradice. Taky jsme byli poprvé v muzeu Henryho Forda kde bylo mraky aut. Překvapivě…

První společná dovolená

V září jsme s Járou odjeli na naší první společnou americkou dovolenou. A byla to naprostá paráda! Z Las Vegas jsme za týden najeli skoro 3500 kilometrů, objeli sedm národních parků a jeden státní, projeli Utah, Arizonu a Nevadu. Umírali jsme vedrem ve Valley of Fire, vylezli jsme na Angel’s Landing v Zionu, dali si kávu s výhledem na severní části Grand Canyonu, šli tůru v Bryce Canynonu, projeli si vyhlídkovou jízdu v Capitol Reef, ochutnali hrušky v sadu, který byl součástí krásného kempu kde jsme spali. Představovali si, že jsme na Marsu, když jsme chodili po Canyonlands, kochali se přírodními oblouky v Arches a šli tam dlouhou tůru. Projížděli jsme známým Monument Valley kde jsme si mohli užít jak západ tak východ slunce, protože jsme spali v poušti u indiánů. Prolézali jsme naprosto úchvatným antilopím kaňonem a fotili jak blázni, zastavili jsme i u Horseshoe Bend a sledovali tu sílu přírody. Přidali jsme do sbírky západ slunce nad Grand Canyonem. Projeli jsem část známé Route 66 a pochutnali si na místním mexickém jídle. Zastavili jsme u Hover Dam, u které Jára řekl, že je jen o trochu větší než Lipno. Pak jsme se během jednoho večera skočili do Benátek, Paříže a New Yorku a já vyhrála v kasinu svých prvních 110 dolarů. Nakonec jsme nakoukli do Kalifornie, když jsme se procházeli po Mrtvém údolí a já si popovídala s ufonem v Area 51.

Po návratu z dovolené jsem si našla práci. Ale o víkendech jsme pořád podnikali různé výlety. Začínal podzim a my se těšili na barevné listí. Na naše první výročí svatby jsme jeli na severní poloostrov Michiganu. Přespali jsme u mostu Mackinac a viděli několik vodopádů. Projížděli jsme krásnou alejí barevných stromů v národním parku Pictured Rocks. Vyrazili jsme tam na dlouhou tůru plnou krásných výhledů, při které jsme nevěřili vlastním očím. To byla taková krása!

V říjnu jsem taky měla první pohovory do rezidenčních programů. V půlce měsíce jsme koupili druhé auto, abych mohla být samostatná jednotka. A z Čech mi přiletělo krasokolo od taťky a mamky, které jsem hned další víkend vyzkoušela. Na mé narozeniny mi naši připravili na dálku překvapení a mohla jsem to s nimi alespoň trochu oslavit. S Járou jsme si pak zašli na večeři do Birminghamu. Často jsme chodili na procházky po okolí a bavili se hrůzostrašnou výzdobou na Halloween. Tu jsme z Čech vůbec neznali. A občas bylo opravdu na co koukat.

Přátelé

Taky jsme zajeli na NFL a zažili tak první zápas amerického fotbalu naživo. Při té příležitosti jsme v Greektownu narazili na nejlepší japonský Ramen. V listopadu jsme se seznámili s Luckou a jejím manželem Johnem. Na Lucku narazili Járy rodiče v obchodě a poslali jí za mnou. Vyměnily jsme si čísla a v listopadu se konečně domluvili na společném obědě. Ona je z Čech, manžela má Američana a bydlí kousek od nás. Díky ní jsme se také dozvěděli o akci, která se konala za měsíc. Ten stejný den jsme zašli na večeři s dvěma českými lékaři, kteří žijí v Americe už přes čtyřicet let. Moc jsme si rozuměli a shodli se na tom, že se zase někdy sejdeme. Díky nim jsme také objevili polský obchod, do kterého teď jezdíme pro takové ty české věci, které se v normálních amerických řetězcích těžce shánějí. Jednou z nich je polohrubá mouka, Jára si tam koupil salámy a klobásy a taky tam mají dobrou, nesladkou Šumavu.

Ke konci listopadu za námi přijel Járy kolega a zůstal i na víkend. Ukázali jsme mu okolí, zase zajeli do bavorské vesničky Frankenmuth a do vánočního obchodu, který tentokrát praskal ve švech. A nakonec opět skočili do Detroitu kde už byla vánoční výzdoba, bruslařský ovál, krásné stánky a skvělá atmosféra. Týden na to přišel Den díkůvzdání a my byli zase v Detroitu. Tentokrát jsme se šli podívat na tradiční průvod. Víkend po dni díkůvzdání jsme vypadli z města a jeli načerpat energii do Grand Rapids a k západnímu pobřeží Michiganu. Procházeli jsme se po písečných dunách, postavili prvního sněhuláka a kochali se.

První vánoce

Na začátku prosince mi Jára odletěl na chvíli do Chicaga, ale vrátil se na rozsvěcení vánočního stromu v Birminghamu. Tam jsem mu poprvé ukázala jak se opéká Smores. Prošli jsme si krásné vánoční trhy, podívali se na frontu u Santova domku kde se děti fotily i Santy v klíně a načerpali vánoční atmosféru. Taky jsme jeli do městečka Jackson kde jsem měla jeden z dalších pohovorů a večer zašli na akci české Vánoce, na kterou nás pozvala Lucka. Tam jsme se seznámili se spoustou Čechů, kteří žijí v okolí a taky přiletěli za prací. To se nám moc líbilo.

Po večerech jsme pak chodili na procházky a porovnávali světelnou výzdobu. Nominovali jsme nejtragičtější kandidáty a následně vybrali vítěze. Taky jsme se zajeli podívat na vyhlášenou vánoční výzdobu do městečka Rochester. A šli na další zápas NHL, který jsme tentokrát na plné čáře prohráli.

Na Vánoce jsme letěli do New Yorku a potkali se tam s našima. Od jejich poslední návštěvy to zase bylo přes čtyři měsíce. Za tři a půl dne v New Yorku jsme toho zažili strašně, že nám to ani hlava nepobírala. Pak jsme během týdenní dovolené ještě stihli zajet do Filadelfie a Washington DC, po kterém jsme se taky proháněli na kolech. Za týden jsme nachodili přes sto kilometrů a viděli další tři velká americká města.

Nový rok

Silvestra jsme slavili poprvé jen ve dvou a zašli jsme si do našeho oblíbeného kina, dali si něco na zub a zabruslili si v centru Detroitu. Pak jsme čekali na ohňostroj na promenádě u řeky Detroit a překvapeně koukali, když o půlnoci nevystřelila ani jedna rachejtle.

V lednu jsme jeli zase do Rochesteru na festival “Fire and Ice”. Tam jsme ochutnali teplé donutky a domácí horkou čokoládu, koukli na děti, které se učili běžkovat a prohlédli si ledové sochy v centru. Pořídili jsme si pořádnou stolní hru a začali večery trávit buď čtením nebo hraním. Navštívili jsme nedalekou maličkou přírodní rezervaci a pozdravili srnky. Také jsme se jeli podívat na gigantické domy u jezer, které jsou nedaleko od nás. U těch jezer jsme ještě nikdy předtím nebyli, protože jich je tu opravdu hrozně moc. A určitě tam budeme na jaře jezdit častěji na pikniky, protože jsou tam všude lavičky a grily k volnému použití. A hlavně ty výhledy! Ty jsou.

Na začátku února jsme sledovali náš první Super Bowl a šíleli nad tím kvantem reklam, které během promítání jsou. Nakonec jsme fotbal sledovali jen z pohodlí naší pohovky, protože se nám do žádné přeplněné hospody nechtělo.

Ke konci minulého týdne jsem měla svou první bouračku, když auto za mnou nedobrzdilo a vlítlo mi do kufru. A tak nás čeká zase vyjednávaní s pojišťovnou. Víkend jsme si ale moc užili. Pochutnali jsme si na brunchi v nedalekém podniku, kam jsme se už nějaký ten pátek chystali. A konečně jsme zašli do toho akvária a botanické zahrady na ostrově Belle Isle. V Detroitu se konal zimní festival “Winter Blast”, během kterého se náměstí proměnilo v zimní areál. Děti se učily jezdit na lyžích nebo snowboardu, klouzaly se na velkých skluzavkách, pouštěly se v ulicích mezi mrakodrapy na laně a bruslení bylo zadarmo. Celý víkend byl také zastavený provoz v samém centru a tak byly ulice plné stánků s jídlem nebo všemožných ledových ploch. Bylo fajn se tam procházet a vidět jak si všichni užívají zimy.

Shrnuto podtrženo jsme toho za ten rok stihli celkem dost.

• Prozkoumali jsme Michigan a zjistili, že má co nabídnout.
• Viděli jsme severní poloostrov včetně krásného pobřeží Hořejšího jezera, kam se nevydalo ani spousta místňáků.
• Z pěti velkých jezer jsme viděli čtyři (na to Erijské se ještě budeme muset podívat)
• Projeli jsme východní pobřeží jižního Michiganu a navštívili spoustu měst na západním pobřeží. Díky tomu jsem viděli hromadu majáků, kterých má Michigan opravdu hodně.
• Zažili nespočet nezapomenutelných západů slunce nad jezery nebo nad centrem Detroitu.
• Vyrazili jsme do velkých měst jako je Toronto, Chicago, Las Vegas, New York, Filadelfie a Washington DC.
• Během našich cest jsme se ocitli v deseti z padesáti amerických států (projíždění státem nepočítáme).
• Zažili jsme atmosféru na hokejovém, fotbalovém i baseballovém zápase. Ten basket ještě musíme přidat.
• Ochutnali jsme všemožné kuchyně od japonské, thajské, čínské, indické, přes mexickou, americkou až po střední východ. Troufám si říct, že za ten rok jsme byli v restauraci víckrát, než za celých osm let v Čechách. A moc se nám ten společně strávený čas líbí.
• Naučili jsme se chodit častěji do kina, za zábavou, na procházky nebo na kávu. Prostě vypnout a načerpat energii.
• Díky řetězci Starbucks pijeme mnohem víc kávy, než v Čechách. Já teda určitě.
• Prošla jsem si procesem žádosti o americkou rezidenturu, zvládla pohovory v různých nemocnicích a poznala spoustu zajímavých lidí.
• Oba s Járou pracujeme v cizím jazyce a neustále zlepšujeme své komunikační dovednosti.
• Jára se naučil víc socializovat a z mírného introvetra se stal člověk, který se nebojí oslovit cizí lidi a rád si popovídá. A z toho mám asi úplně největší radost a jsem na něho ohromně pyšná.
• Kvůli michiganskému klimatu a rapidním změnám počasí jsem byla už čtyřikrát nemocná (za osm let s Járou jsem v ČR byla nemocná zhruba 3x). Není divu, že je v Michiganu nejvyšší výskyt alergií.
• Stala se ze mě řidička a mám radost, že se odvezu kam potřebuji a nejsem vázaná na druhé.
• Třikrát jsme bourali a ani jednou to nebyla naše vina.
• Našli jsme si nějaké kamarády a snažíme se hledat další. Na tom musíme ještě trochu pracovat.
• Vydala jsem na Jardel 50 článků! To je podle mě docela výkon.
• A to nejdůležitější! Trávíme spolu s Járou mnohem víc kvalitního času, vzájemně se inspirujeme, rozesmíváme, podporujeme a milujeme. Postavili jsme se na vlastní nohy a žijeme si náš společný život.

Byl to celkem nabitý rok, nemyslíte? Život v Americe nás v něčem změnil, koukáme na některé věci jinak a máme jiné názory. Nejdůležitější ale je, že se spolu s Járou máme dobře a jsme spokojení.

Ten další rok bude náročný. Dozvím se, jestli jsem se dostala na nějakou rezidenturu a když to klapne, tak budu v červenci nastupovat do nemocnice jako rezident. Mezitím musím ještě složit opravdu poslední zkoušku a taky přiletíme na přelomu května a června na návštěvu do Čech. Mimo to budeme žádat o zelenou kartu, což je taky běh na delší trať. Nevím, jak to všechno dopadne a scénářů je hned několik. Ale určitě nás to všechno zase posune dál. A jsem si jistá, že zase prozkoumáme další místa téhle krásné země.

Už se na ten další rok těším!

Tak zase někdy příště. Zatím se mějte krásně.

PS: A díky, že čtete!