Náš první společný 4th of July

Druhý týden na stáži utekl jak voda a já už sedím ve vlaku a vracím se z Chicaga domů. Mám před sebou šest hodin cesty a tak je na čase se s Vámi podělit o další zážitky. A že jich je!

Druhá polovina stáže

Stáž, o které jsem psala zde, mám úspěšně za sebou, závěrečnou prezentaci jsem také zvládla, učební moduly a kvízy jsou odevzdané a tak můžu na chvíli vydechnout (než se pustím zase do něčeho dalšího). Druhý ON týden byl trochu jiný než ten první. Kromě mě a Thomase tam byl nový medik Michael, který se s radiologií teprve seznamoval a trénoval popisy zlomenin a lehkých nálezů na rentgenu hrudníku. Já naopak dostávala CT a MRI vyšetření doslova od hlavy až k patě. Uvědomila jsem si jak strašně důležitá je verbalizace. Díky tomu, že jsem byla nucena odpovídat poměrně svižně, v celé a plynulé větě, jsem si zaryla radiologickou terminologii pod kůži. Pasivních znalostí mám v hlavě poměrně dost, ale je potřeba je umět aktivně využít a nepopisovat snímky jak tatar. Také jsem si potvrdila jak je obor radiologie strašně široký. Samozřejmě, že se spousta nálezů opakovala, ale pan doktor tam bez problémů sázel i raritní diagnózy a viděl snímky všech věkových kategorií (od 23 min starého novorozence po 103-letou babičku).

Nově také zaměstnali pár lidí na výpomoc a tak musel doktor a ostatní asistenti věnovat nějaký čas zaškolování. Často poprosil mě, abych základní nálezy vysvětlila novým zaměstnancům. Také jsem občas volala do nemocnic a spojovala se s doktory, kteří měli v péči pacienty, jejichž nález jsme potřebovali prokonzultovat. Opět jsme měli díky velkému množství přečtených snímků několik zajímavých nálezů. Z předešlého týdne jsem zapomněla zmínit například poranění mačetou, které naštěstí nebylo tak závažné jak jsme čekali, ale stejně mě překvapilo. Tento týden jsme zase viděli několik střelných poranění. Jednou se dokonce jednalo o 12-letého chlapce, který měl chudák rozstřelenou kyčel. Také jsme viděli CT muže se zapíchnutým nožem v břiše nebo třeba akutní masivní plicní embolii s krevní sraženinou v kmeni plicnice, která může vést k okamžité smrti. Zlomenin a akutních břich bylo nespočet. Stáž se mi celkově líbila a mám radost, že mě radiologie baví.

Týden bez plánů

Snímků už bylo dost. V tomto příspěvku bych se s Vámi hlavně chtěla podělit o můj OFF týden, kdy jsem nepracovala jak divá, ale mohla si konečně trochu odfrknout. Po prvním týdnu na stáži jsem si sbalila své saky paky a v pondělí v poledne mě vyzvedla kamarádka Melissa, u které jsem následující týden bydlela. S Melissou jsem byla loni v zimě ve výzkumu ve Washington DC a moc jsme si rozuměly. Čirou náhodou se začátkem letošního roku přestěhovala do Chicaga a tak jsem jí poprosila zda bych u ní nemohla během mého OFF týdne bydlet. Když mi později poslala její adresu, zjistila jsem, že bydlí 90 km od Chicaga. Z Roselle, kde jsem na stáži, to je „jen“ hodinka na sever a Melissa neměla sebemenší problém pro mě dojet. Tady se ty vzdálenosti berou prostě jinak. To je jak kdybych řekla, že jsem se přestěhovala do Prahy, ve skutečnosti bydlela v Táboře a jela někoho vyzvednout do Zruče nad Sázavou.

Cestou do Johnsburgu, kde Melissa bydlí, jsme měly ještě nějaké obíhání, zastavily jsme se v několika obchodech a také na výborném obědě. Místo hodinky, kterou původně měla cesta trvat, jsme k ní domů dorazily po více než třech hodinách. Už během jednoho odpoledne jsem zjistila, že Melissa nemá absolutně pojem o čase a neřídí se podle žádných plánů. Prostě se vrhne do čehokoliv, co se naskytne. A tak jsem se těšila, co nám ten týden přinese. Byla jsem ráda, že nemusím nic vymýšlet a můžu si trochu užívat. Hned po příjezdu jsem se ale věnovala práci a studování radiologických modulů, protože mi jich stále pár chybělo a chtěla jsem je mít hotové, než přijede Jára. Přesně tak! Ve středu za námi přijede Jára a zůstane až do neděle a budeme si tak moct společně užít náš první Den nezávislosti a celý týden oslav.

Bungee fitness

V úterý jsme si udělaly takové dámské odpoledne. Melissa nejdřív jela vyzvednout svého manžela, který je pilot a přiletěl na pár hodin domů. Dali jsme si společný oběd, u kterého jsme se trochu více seznámili a popovídali si. Pak jsme se spontánně rozhodly jít na pedikúru a nákupy. Večer jsme měly zarezervovanou hodinu bungee fitness, na kterou jsme šly ještě s dvěma kamarádkami. Nikdo z nás na té lekci předtím nebyl a tak jsme nevěděly, co nás čeká. Nevím, jestli takové hodiny v Čechách existují, ale já jsem o tom nikdy neslyšela. Je to lekce, kde Vám dají sedáky a přicvaknou Vás na lano, které vyvíjí odpor. Za doprovodu hudby pak různě dřepujete, děláte kliky, rozbíháte se a skáčete a při některých pohybech vám lano pomáhá se vrátit, jindy zase zvyšuje zátěž. Třeba kliky jsou samozřejmě jednodušší, protože Vám lano pomáhá se zvednout a já tak byla schopna udělat třeba i klik alá superman, který bych bez lana v životě nezvládla. Byla to sranda moc jsme si to s holkama užily.

Ve středu jsme se rozhodly jet k jezeru Geneva, které už leží ve státě Wisconsin. Tím, že se Melissa přestěhovala docela nedávno a ještě ke všemu pořád někde lítá (má totiž jako manželka pilota letenky zadarmo), toho v okolí moc neviděla. U jezera jsem zjistily, že je tam nespočet možností a zábava na celý den. Prošly jsme se podél vody, podívaly se na pláž a na letní „chatičky“, které lemovaly jezero. Pak už jsme pomalu jeli domů přivítat Járu. Večer jsme pak společně vařili a připravovali několik jídel, povídali si, poslouchali hudbu a pak správně po americku s miskou zmrzliny koukali na film.

4th of July

I když byl Den nezávislosti ve čtvrtek, oslavy byly v plném proudu celý týden. Každý den byly v různých městech všelijaké akce a koncerty završené ohňostrojem. My jsme na svátek opět vyrazili k jezeru Geneva. Cestou jsme se ještě zastavili na místním farmářském trhu kde bylo spoustu dobrot. Tentokrát jsme si taky vzali plavky a plánovali u jezera zůstat celý den. Pláž byla narvaná k prasknutí a obecně bylo u vody mnohem víc lidí. Nejdříve jsme se prošli podél břehu jezera a prohlédli si letní sídla z blízka. Jezero je možné obejít celé, je to zhruba 35 kilometrů, což jsme v žabkách a 35 stupních opravdu neplánovali zdolat. Ale stačilo pár stovek metrů a udělali jsme si obrázek o tom, kdo asi u jezera bydlí. Tomu se ani nedá říkat chatky, protože jsou to prostě paláce s několika terasami, balkóny a s vlastním molem na lodě a skútry. Když jsme si prošli i druhou stranu, rozhodli jsme se zkusit paddle board. Bylo šílené vedro a tak ani nevadilo, že jsme na tom nikdy nestáli. Když spadneme do vody, tak se aspoň osvěžíme. Nakonec nikdo do vody nespadl a tak jsme tam naskákali dobrovolně. Pak jsme na paddle boardech začali zkoušet jógové pozice a byli jako malý děcka. Završili jsme to super obědem a vydali se zpět domů. Večer jsme pak jeli k jedněm Melissy kamarádům, jejichž příbuzný vlastní bar. Jára ochutnal místní pivo, já nějaké holčičí pití, zahráli jsme si pinball a jiné automaty a shlédli půlhodinový ohňostroj ze střechy vedlejší budovy. Oslavy 4th of July jsou prostě o užívání léta, jídle, pití a ohňostrojích.

Grilování ve vodě

V pátek oslavy pokračovaly a tentokrát jsme se vydali na loď. Jeden z dalších Melissy kamarádů nás všechny pozval a tak jsme ráno nabalili jídlo, naplnili „coolers“ ledem a plechovkami všeho možného a vyrazili. „Cooler“ je prostě chladící box velikosti truhly, který v létě nesmí chybět v žádné domácnosti. Ať už je plný piv nebo sladkých limonád, uvidíte ho na každém pikniku či jiné venkovní akci. Naskákali jsme na loď a po desáté vyrazili po jezeru Fox. Projeli jsme kanálem spojující jezero Petite a Fox a po chvíli dorazili na konečné místo. V této oblasti je několik jezer a všechny jsou propojené kanály. Uprostřed jezera Petite je místo, kde jsou písečné ostrůvky. Můžete tam zakotvit a plavat či se procházet, aniž byste museli pokaždé šlapat vodu. Mnohem zajímavější je však způsob, jak se tam kotví. Udělají se dvě řady lodí, na jedné straně menší a rychlejší, na druhé straně větší a vždycky se přiváží k té vedlejší. Dopoledne se lidé teprve sjížděli, ale po obědě už tam bylo takhle spojených přes sto lodí. Některé lodě pouští hudbu, na jiných se griluje a ve vodě si hrají děti a dospělí jsou ponoření s pivem v ruce. Většina lidí se nezná a přesto se takhle dokáží bavit několik hodin. My jsme tam nakonec byli skoro šest hodin, střídali jsem opalování s koupáním, jídlem a pitím a užívali se krásného počasí. Všichni byli příjemně naladění, automaticky pomáhali přijíždějícím lodím s přivázáním a neřešili, že toho vedle neznají. Jeden pán dokonce rozložil ve vodě kempingové stoly, přinesl tam plynový gril a připravoval všem hot dogy a hamburgery. Pohled na něj, jak stojí po pás ve vodě a obstarává gril nás nesmírně pobavil. Byl to nezapomenutelný zážitek, který opět potvrdil jak přátelští Američané jsou. Pokud by to někoho zajímalo, zkuste se podívat na satelitní snímek Petite Lake, Illinois. Uprostřed jezera uvidíte dvě řady lodí. Zřejmě se tam takhle sjíždí pořád.

Summerfest ve Wiskonsinu

Když jsme se vrátili z lodě k autu, zjistili jsme, že stíháme ještě hudební festival v Milwaukee ve Wiskonsinu. V rámci největšího hudebního festivalu světa zvaného Summerfest tam v pátek večer hrála naše oblíbená kapela The Killers. Do Milwaukee to byla jen hodinka cesty a vypadalo to, že krásně stíháme. Tím, že jsme nevěděli kdy se z lodě vrátíme (a z lodě zakotvené uprostřed jezera se těžko odchází) jsme si dopředu nekoupili lístky a nic moc si o festivalu nezjistili. Když jsme tam dorazili, čekalo na nás nepříjemné překvapení ve formě hledání parkovacího místa. Po dvaceti minutách stání ve frontě nám bylo sděleno, že je parkoviště plné a že se máme otočit a jet hledat jinam. Do začátku koncertu zbývalo asi 25 minut a my zběsile hledali místo. Mohlo nám být jasné, když je to obrovský festival a ještě ke všemu v USA jezdí každý všude autem. Nakonec jsme zaparkovali v parkovacím domu a běželi ke vchodu. Koupili jsme lístky, prošli kontrolou a ocitli se v areálu festivalu. Doběhli jsme k největšímu pódiu do amfiteátru a přesně v půl osmé usedli. Po chvílí jsme ale zjistili, že jsou na půl osmou na stejné pódium vypsané dvě kapely a nejdřív bude hrát jedna a The Killers prý začnou až tak po deváté. A tak jsme se alespoň v klidu najedli a počkali až se setmí. Těsně, než začali hrát se stadión naplnil. Bylo tam přes 20 000 lidí a naprosto neskutečná atmosféra. Koncert jsme si nesmírně užili! Kapela hodně interagovala s publikem, dokonce během jedné písničky na pódium vzali slečnu, které dali kytaru a ona s nimi celou píseň odehrála. Byl to nezapomenutelný zážitek a jsme moc rádi, že jsme se na festival dostali.

Americká véča a další ohňostroje

V sobotu jsme se vzpamatovávali z náročného dne a tak jsme dopoledne hráli basket a odpočívali na terase. Odpoledne jsme se vydali do místního podniku na typickou americkou večeři. Bylo to jedno z těch míst, kde máte kožené sedačky, na stěnách fotky celebrit a různé nahrávky a prodávají tam hamburgery ze kterých teče čedar, mastné hranolky, „milk shakes“ a podobné věci. Jára si vybral hamburger s vajíčkem a slaninou a já zkusila nějaký vege s houbami. Během čekání na objednávku se začal podnik zaplňovat a u vchodu byla několikametrová fronta. Figury, které se tam pohybovaly, byly naprosto neuvěřitelné. Bylo vidět, že jsou to asi pravidelní hosté. My jsem tam s Járou byli jednoznačně nejhubenější. Jídlo bylo fajn, ale máme vystaráno na několik týdnů dopředu.

Po večeři, která nás trochu uzemnila jsme si dali kávu a zjistili, že je kousek od nás park s jezerem. Vydali jsme se tam s úmyslem zůstat na západ slunce. Nakonec jsme zjistili, že se tam pořádá akce k oslavám 4th of July (říkala jsem, že se všude slaví celý týden) a tak jsme zaplatili parkovné a šli se podívat o co jde. Sedli jsme si na lavičku k jezeru, koukali na západ slunce, poslouchali hudbu, prošli pár stánků, které tam měli a čekali na ohňostroj, který měl vypuknout kolem půl desáté. Když se setmělo, vyhlásila se tombola, Miss krásy a začal půlhodinový, krásný, velký ohňostroj nad jezerem, ke kterému ještě hrála hudba. Bylo to moc pěkné a já na ten večer, kdy jsme tam s Járou jen tak seděli a koukali na ty barvy a obrazce na nebi, nikdy nezapomenu.

V neděli jsme si sbalili svých pár švestek a vyrazili zpět. Já do Roselle a Jára domů do Michiganu. Užili jsme si parádní prodloužený víkend a uvědomili si, že je někdy lepší nic neplánovat, ničím se neřídit a nechat se překvapit. Musíme se naučit žít přítomností a neřešit co bylo a co bude.

Potvrdilo se mi to i dnes, kdy jsem přijela vlakem do Chicaga, měla necelé dvě hodiny než mi jel vlak do Michiganu a neměla žádný plán. Vyšla jsem z nádraží a vydala se podél vody najít nějaké místo na oběd. Narazila jsem na bistro, které mělo venkovní posezení. Objednala jsem si salát a sedla si ke stolečku. Kolem mě byly mrakodrapy, rozkvetlé zelené stromy, pofukoval typický chicagský větřík, byly slyšet zvuky velkoměsta, troubila auta, projížděli lidé na kole, podél vody se procházeli pracovníci nedalekých podniků v oblecích či košilích a já tam jen tak seděla a pozorovala. Přišla jsem si jako ve filmu. A bylo mi skvěle!

Doufám, že jste si také užili české červencové svátky a budu se na Vás těšit zase někdy příště. Mějte se krásně!