Ann Arbor a NHL zápas

Procházky a výběhy

Pracovní týden vždycky hrozně rychle uteče. Naštěstí už nemusíme řešit žádné vtipné i méně vtipné štrapáce jako na začátku, na druhou stranu někdy přemýšlím, zda se stalo něco zajímavého. Ale ono se vždycky něco najde. Tento týden jsme třeba začali chodit na procházky po okolí a říkali jsme si, že vlastně ty parky, které jsme tak chtěli (hlavně já), skoro nepotřebujeme. Bydlíme totiž v moc pěkné oblasti, kde jsou velké rodinné domy a krásné, udržované zahrady. V každé ulici jsou chodníky obklopené z obou stran trávou a poměrně dost stromů. Tím, že Američané nemají ploty, vám přijde, že jste lidem o trochu blíž, a že jste vítaní. Kromě toho všude létají ptáci a pod nohama vám běhají veverky, těch je tu opravdu hodně. Proto nás začalo bavit procházet se ulicemi a pozorovat domy, říkat si, kdo tam asi bydlí, koukat na auta (to samozřejmě hlavně Jára) a na zvířata, co nás pozorují za okny. Nejsme špehové, ale je příjemné, být tak trochu součástí té ulice a neprocházet kolem betonových bunkrů s dvoumetrovými ploty.

Procházka do bytového komplexu Somerset Park Apartments. V něm také byly k dispozici nějaké byty, když jsme hledali ten náš, ale komplex už je už poměrně daleko od obchodů a centra Birminghamu a tak jsme od něj velmi rychle upustili. Jsou tam desítky bytů a příjde nám to spíš jako malé městečko. Taková malá Indie! Na nikoho jiného tam totiž nenarazíte. Už jsme tam byli několikrát a vždycky potkáme jen Indy.
Uprostřed obrovského komplexu je golfové hřiště, malé jezírko, kde se rochní kachny a spousta laviček. Trochu opodál je také dětské hřiště a nějaké tenisové a volejbalové kurty a bazén. Na stránkách je bazén krásně nafocený, ale v poměru s množstvím lidí, kteří tam bydlí, je opravdu miniaturní. Navíc pokud bydlíte na druhé straně monstrózního komplexu, jdete do bazénu klidně i čtvrt hodiny.

Kromě procházek jsme konečně také začali běhat a našli si pěknou trasu třeba ke golfovému hřišti s jezerem. Tím, že se konečně oteplilo, trávíme venku o dost víc času. Snad brzy využijeme i ten tenisový kurt, co máme za domem.

Stavba papírového domu v jedné z ulic. Alespoň vidíte, že je tady opravdu všechno z dřevotřísky.

Filmové pátky

Pátky máme filmové, takže vždycky nachystáme nějaké zdravé (dobře, i méně zdravé) dobroty a pustíme si k tomu film. Tím, že nemáme televizi, vzniká nám naproti gauči krásné místo na promítání. Tak třeba někdy v budoucnu ten projektor koupíme a budeme jako v kině a dokonce i bez těch popcornových šustibrků, na které narazíte prostě vždycky.

O víkendu vždycky jeden den objevujeme a druhý den se učím. V sobotu hlásili déšť, a tak jsme zůstali doma. Večer jsme ale museli vyrazit do tiskárny, protože jsme potřebovali nějaké dokumenty a svojí ještě nemáme. To byla na hotelu celkem výhoda a jednou jsme tam dokonce jeli něco vytisknout, i když jsme tam už nebydleli. Jára by tam nejradši jezdil pořád, ale já jsem posera. To jsou takové drobnosti, které se časem vyřeší, ale člověk zjistí, kolik věcí v domácnosti bezmyšlenkovitě používá a pak když se přestěhuje se čtyřma kuframa, tak se diví, co všechno nemá.

Naše sobotní snídaně. Takhle my si tady žijeme. Není to věru zlé.

Mrazivý Ann Arbor

A je tu neděle na kterou jsme se těšili už dlouho. Večer totiž jdeme na hokej! Ráno jsme ale ještě vymysleli, že se pojedeme podívat do univerzitního města a zajedeme podruhé do IKEA. Vyrazili jsme tedy na výlet do Ann Arbor, které je zhruba hodinku od nás. Svítilo sluníčko, ale mobil hlásil, že jsou dva stupně pod nulou a fouká vítr. Pocitově má být prý osm pod nulou. Co to je za aprílové počasí? Taková zima poslední den v březnu? Vždyť ještě před několika dny bylo na tričko?

Ráno jsme se probudili, vytáhli žaluzie a tam tohle. Tomu říkám apríl!

Zaparkovali jsme a vyrazili na obchůzku městečka. Dominuje mu University of Michigan, kam budu mimo jiné také podávat přihlášku na atestační program, tak jsem se chtěla pokochat aspoň zvenku. Prošli jsme hlavní ulicí kolem zajímavých podniků a potkávali velké množství mladých studentů. Došli jsme až ke kampusu, který jsme si také prohlédli a narazili na právnickou fakultu, která sídlí v krásném komplexu. Při zpáteční cestě nám už začali pěkně mrznou obličeje a tak jsme se šli zahřát do Starbucksu. Tam bylo narváno k prasknutí, u každého stolu seděl student s počítačem. Někteří tvořili designové oblečení, jiní počítali rovnice, matice a kdoví co ještě. Urvali jsme poslední stoleček, usrkávali kávu a postupně začali zase cítit nos. Naplánovali jsme si ještě procházku k řece. Proplétali jsme se pěknými uličkami, zkoumali domy a překvapilo nás, kolik tam bylo všude kol. V centru bylo také hodně autobusových zastávek, což není úplně standardní. Je prostě vidět, že je to univerzitní město, kde žije hodně studentů a ti se musí mezi budovami na kampusu nějak pohybovat.

Jedna z hlavních ulic v Ann Arbor, na které jsou dvě kina a spousta zajímavých podniků pro studenty.
Budova právnické fakulty, která mě naprosto okouzlila. Vždycky, když někde jsme, říkám Járovi, co mi to tam připomíná. Tady jsem si přišla jako v Oxfordu.
A tohle je zase jako v Milánu. Taková malá galerie Viktora Emanuela II.
A jsme zase u těch instrukcí. Běda, jesti bude mít váš pes víc jak 20 liber. Ten musí do vedlejšího výběhu!

Pat a Mat

U vody jsme v dálce viděli obrovskou nemocnici. Tak třeba tady za rok budu. Kdo ví? Vraceli jsme se zpět do centra a zastavili se na oběd. Čeká nás další nálet na IKEA a tak je potřeba naplnit žaludky. Po obědě jsme šli k autu a tak strašně foukalo, že jsem se bála, že už nám opravdu zmrzne hlava. Další den jsem se také probudila jako indiánka s ošlehanými rudými tvářemi. IKEA byla po cestě a parkoviště bylo samozřejmě jako každý víkend úplně narvané. Naštěstí jsme měli seznam a tak jsme obchod celkem prolítli. Problém byl až u auta. V obchodě jsme na vozík naházeli všechny krabice a Jára mě ujišťoval, že se to do auta všechno vejde. „I to křeslo? Jasně, i to křeslo.“ A tak jsme zaplatili a dojeli k autu, sklopili sedačky a začali největší krabicí s křeslem. A hned z ostra jsme zjistili, že se do auta žádným způsobem nenarve. A tak jsme křeslo postavili vedle a naskládali vše ostatní. Auto bylo už celkem plné a vedle něj pořád stála mega krabice s křeslem. My ho ale chceme! Bylo dneska ve slevě! Jára do IKEA nepojede nejméně další půl rok! Prostě ho tam musíme narvat! A tak jsme otevřeli krabici a jednotlivé části nějakou záhadou naskládali na každé volné místo, co v autě bylo. Jupí! Teď jen doufat, že v krabici něco nezůstalo.

Na vozíku to nevypadalo, že by toho bylo tolik.
Když si koupíte křeslo, které se vám za žádnou cenu nevejde do auta….
Vejde! Stačí ho vyndat z krabice a nacpat úplně všude, kde je trochu místa!

Hokejový zážitek

Jako stěhovací firma jsme vyrazili do Detroitu. Jdeme přeci na hokej! Cestou jsme zjistili, že hlídané parkoviště, které jsme měli vyhlídnuté, je plné, ale naštěstí jsme našli místo v parkovacím domě vedle baseballového stadionu (sezóna baseballu ještě nezačala a tak bylo poloprázdné). Zaparkovali jsme pod kamerou a já se modlila, abychom tam za pár hodin našli jak auto, tak veškerý nábytek. S davem lidí jsme se sunuli ke vchodu do Little Caesars Arena. Jára dostal lístky jako dárek na rozloučenou od kolegů z práce a vybral si zápas proti Bostonu. Uvnitř jsme s údivem pozorovali, jak krásné to tam je. Aréna byla vybudovaná v roce 2017, takže je poměrně nová. Dokonce jsme přišli ještě brzo a vyfasovali ručníky, které ten den rozdávali (škoda, že jsou červené, víte, jaký já mám k té barvě vztah). Prošli jsme si halu kolem dokola a šli si pomalu sednout. Sice jsme seděli skoro pod stropem, ale přímo před námi byly velké televize a obrovská promítací kostka. Výhled jsme měli královský. Až na pána před námi, který jedl slunečnicová semínka a plival slupky všude okolo. Ale pořád lepší, než když mi loni na NHL zápase nalili pivo do kapuce.

Fanoušci v dresech Red Wings a krásná hokejová hala.

Zápas byl jeden velký zážitek! Už na začátku nás okouzlily efekty a videa, která se promítala na led. Zjistila jsem, že Detroit je hokejové město a přestože se mu letos tolik nedařilo, lidé tu mají hokej v žilách. To jsou fanoušci se vším všudy. Byla to celkem změna oproti hokejovému zápasu v DC, na kterém jsme byli loni. Jára mi vyjmenoval české hráče hrající za Red Wings i Boston a také nejlepší hráče obou týmů. Po americké hymně se začalo hrát a byla to obrovská show. Lidé fandili, ve volných chvílích se hrály hry, velkou pistolí střílely trička, rozdávaly poukazy. O pauze byl taky zábavný program, kdy hráli hokej malí špunti. Co bylo ale nejdůležitější je to, že jsme chtěli slyšet alespoň jednu sirénu (gól domácích). A nakonec Red Wings vyhráli 6:3 a s přehledem porazili Boston, který je v tabulce druhý. To jsme vůbec nečekali, protože posledních pár zápasů prohráli (i když ke konci sezóny se sehráli a poráželi i dobré týmy). Pokud někdo z Járy kolegů naše články čte, tak vám moc děkujeme za skvělý zážitek!

V jednom místě máte dokonce výhled na celý Detroit a když se pak večer rozsvítí všechny mrakodrapy, je to naprostá pecka!
Skvělý zážitek na NHL zápase Red Wings a Bostonu. A gigantická kostka, kterou svět neviděl!

Po hokeji jsme se vymotali ven, skočili do auta, které naštěstí zůstalo na svém místě a jeli domů, kde jsme v půl dvanácté nosili všechen nábytek do bytu. To byla panečku neděle! Využitá a užitá na maximum. Škoda, že hokej už končí, ale zase začne baseball, tak třeba zkusíme ten. A teď už do peřin…


One thought on “Ann Arbor a NHL zápas

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s