Je Detroit opravdu tak strašný?

V Detroitu jsme byli poslední dobou docela často. Na konci června jsme tam vyrazili na festival a pak jsme město ukázali všem, co za námi přijeli. Prošli jsme ho s našima, s kamarády z Toronta i s Járy rodinou. Vzhledem k tomu, jaké má město po světě jméno, jsem sepsala naše poznatky a přidala fotky jak naše, tak mého taťky, který vždycky vidí věci trochu jinak a dokáže zaznamenat úžasné momenty.

Do určitých čtvrtí raději ne

Vždycky, když jsme zamířili do centra, jeli jsme schválně po Woodward tedy staré cestě namísto dálnice. U patnácté míle, kde bydlíme my, cestu lemují krásné domy. Čím více se ale blížíte centru, krása postupně opadá. Mění se i typy obchodů a Whole Foods se zdravými potravinami a papírovými taškami střídají “Family Dollar” neboli levné supermarkety, kde koupíte většinu věcí za dolar a nákup Vám dají zhruba do 25 igelitek. Většina podniků je zkrachovalých, domy rozpadlé, vyhořelé a zabedněné. Přitom jsou to původně krásné villy bohatých lidí z Detroitu. Známky krize jsou tu dost evidentní! Když se ale blížíte do samého centra, okolí se zase mění. Míjíte univerzitu, nově otevřené hipsterské podniky, luxusní restaurace, hokejovou halu, baseballovou halu, fotbalovou halu, mrakodrapy kde sídlí velké firmy a pěkné parky, které jsou v létě plné k prasknutí. Mně osobně je tam strašně dobře. A myslím si, že situace je podobná v každém velkém městě. I když možná ne tak markantní. Když jsem byla v Chicagu, kterému přezdívám krasoměsto, určitě bych se sama nevydala do jistých čtvrtí, které nevěstí nic dobrého. Obzvlášť v noci. To samé platí pro ostatní velká města v USA a co si budeme povídat i pro ta v Evropě. Můj taťka při průjezdu polorozpadlou čtvrtí sám konstatoval, že taková místa by člověk našel i v Čechách.

Jeden z kontrastů Detroitu. Trosky v popředí a luxusní budova GM v pozadí.

Už bychom mohli být průvodci

Když tu byli naši, vymysleli jsme trasu a tu pak opakovali se všemi ostatními. Zaparkovali jsme u řeky a prošli po promenádě až k největší budově Detroitu GM Renaissance Center. U vody v létě odpočívali lidé v křeslech a lehátkách, která jsou volně k dispozici, děti lítaly a cákaly u fontány a někdy tam taky hráli pouliční muzikanti. Jednou tam hrál příjemný chlapík na bicí, smál se na všechny kolemjdoucí a ti se zastavovali, poslouchali, vlnili do rytmu a přihodili mu nějaké ty drobné. Člověk na promenádě potkal širokou škálu lidí. Od sportovců, přes lidi gigantických rozměrů, od místních po Asiaty, Indy nebo Kanaďany.

Usměvavý chlápek hrající na bicí.
Dalším z kontrastů jsou americké figury. Hubené a vysportované, ale také postavy gigantických rozměrů.
Dost typická fotka Detroitu. Taťka to prostě vždycky umí zachytit líp.

Auta, auta, auta

V budově General Motors jsme si vždykcy prošli výstavu aut, která jsou dost často odemčená a je možnost si je vyzkoušet. Vybraná auta pak jezdí na páse pořád dokola. Dokonce tam stojí i auto z LEGO v životní velikosti. Kolem dokola jsou stolky, zásuvky, rychlé občerstvení i kavárny, takže tam občas lidé pracují nebo studují. Betonové sloupy, dřevo a hodně zeleně působí na člověka moc příjemně. Trochu mi to tam připomínalo technickou knihovnu v Praze.

Budova General Motors uvnitř. Ta nejikoničtější budova v Detroitu.
Truck z LEGO v životní velikosti.

Od GM jsme pokračovali dál přes náměstí Hart Plaza se všemi možnými sochami podél houpaček a kavárenských židliček až do Campus Martinus Parku, kde je v létě pláž. O naší první návštěvě Detroitu si můžete přečíst tady a o pláži a festivalu jsem zase vyprávěla tady. Tenhle park mám moc ráda, protože z něj vyzařuje pohoda a radost. V zimě tam bruslí děti s rodičemi na kluzišti a v létě sedí v křeslech se zabořenýma nohama v písku. Hraje tam příjemná hudba a přestože jste úplně v centru mezi mrakodrapy, je Vám tam dobře. S Járy rodinou jsme si tam sedli do křesílek s kávou v ruce a užili si pár minut odpočinku s pěkným výhledem.

Náměstí Hart Plaza plné sousoší a pohled na centrum.
Houpačky v parku u ulice Congress.
Pláž v Campus Martinus parku.
A káva s výhledem.

To není obyčejný hot dog, to je Coney

Z Campus Martinus parku jsme prošli několik oblíbených ulic a zkusili “Coney Island hot dog” z nejvyhlášenějšího podniku v Michiganu zvaného Lafayette. Coney je prostě obyčejný hot dog, ale s cibulí, hořčicí a chilli. Najdete ho i v jiných státech jako Indiana, Minnesota nebo Ohio, ale Michigan je jím dost vyhlášený a má několik různých variant. Prý je to pokrm vymyšlený řeckými a makedoskými imigranty.

Můj oblíbený park. To bude asi kvůli těm světýlkům, ty já můžu.
Detroit má taky svoje křídla! Stejně jako všechna velká města v USA. A Baru sedí úplně přesně.
Jeden z pouličních muzikantů.
Pohled ze zastávky “People Mover”. I v Detroitu jsou v módě šlapající vehikly s veselými turisty popíjejícími pivo a řvoucímí na všechny strany…

Vlak za šest korun

Od Lafayette jsme se propletli zpátky na Woodward a mířili podél restaurací až k baseballovému stadionu. U něho je jedna ze zastávek “People Mover”, který obkružuje centrum. Koupili jsme si za 25 centů žeton a čekali na perónu. Toto dvou vagónové vozítko jezdí každých pět minut, nikdo ho neřídí a potom co projdete turniketem můžete jezdit dokola třeba do Alleluja. Nemusíte řešit jestli potřebujete jízdenku za 24 nebo 32Kč nebo zjišťovat kolik pojedete zastávek a podle toho zaplatit. Prostě hodíte žeton, projdete turniketem, nasednete do vlaku a vozíte se po centru. A k tomu jste ještě několik metrů nad zemí, takže máte super výhled. Objeli jsme celé kolo a viděli řeckou čtvrť s kasínem, zastavili opět u budovy GM, projeli jedním z domů (vlak opravdu projíždí skrz dům), vyjeli nad řeku, obkroužili starý stadion a zajeli do tunelu, prosvištěli finanční čtvtí a skončili zase u baseballového stadionu. Pak jsme se ještě nechali dovézt k GM a podél řeky došli k autu. Od té doby je “people mover” mojí nejoblíbenější atrakcí Detroitu.

Baseballový stadion Detroit Tigers.
Asi psali něco zajímavého…
Cesta “people moverem” nad řekou Detroit.
Cestou k General Motors.

Greektown

Když tu byli Járy rodiče, byl zrovna “People Mover” celý den mimo provoz z důvodu plánované údržby. A tak jsme alespoň prozkoumali nová zákoutí. Procházeli jsme úzkou uličkou vyzdobenou světýlky, kde byl tenkrát zrovna bleší trh. Sice jsme pro průchodu byli trochu omámení jistou velmi intenzivně vonící látkou, ale panovala tam veselá nálada (možná to byl ten důvod). Došli jsme až do řecké čtvrti, kde je kasíno a velká spousta podniků. Tam jsme byli vůbec poprvé a já byla nadšená. Neměla jsem tušení, že je tam tolik restaurací a jiných zajímavých míst. Určitě se tam někdy zase vrátíme.

Jedna malá ulička s bleším trhem.
Ulice v Greektownu se spoustou podniků.

Heidelberg Project

S kamarády jsme se jednou před západem slunce rozhodli zajet k Heidelberg projektu. Jedná se o organizaci, která se snaží zlepšit život místních skrze umění. Je to jedna ulice, kde jsou všemožné venkovní expozice. Všude jsou nějaké hodiny a čísla a některé domy jsou různě pomalované. Samotná výstava na nás působila dost zvláštně a nutno dodat, že i čtvrť, ve které jsme se nacházeli, nebyla úplně bezpečná. Přes den je to prý v pohodě, ale za tmy by mě tam nikdo nedostal.

Jeden z uměleckých výtvorů.
Přišlo nám to spíš jako skládka, ale asi to mělo hlubší smysl.

Ostrov Belle Isle

Na večer jsme objednali pizzu nebo nabrali hromadu jídla z Whole Foods do krabičky a udělali si piknik na ostrově Belle Isle, o kterém už jsem vám ale také psala zde. Koukali jsme jak se mění obloha, postupně rozsvěcuje město i s mostem do Kanady. Ostrov má široké využití, ale vždycky jsme tam dorazili až večer, takže byly akvárium nebo botanická zahrada už zavřené. Určitě by stálo za to tam někdy vyrazit na celý den. Několikrát do roka se tam pořádají i všelijaké akce jako třeba závody formulí. Západ slunce je tam teda naprosto úžasný! Pokud zrovna není pod mrakem.

Piknik a západ slunce na Belle Isle.
Fontána na Belle Isle.
Město se začíná rozsvěcovat.
Západ slunce na Belle Isle.

Shrnuto, podtrženo

Detroit se za posledních pět let strašně změnil. Do centra se vracejí velké firmy, fungují tam skvělé podniky, město celoročně organizuje všemožné akce od hudebních festivalů, přes kulinářské akce po běžecké závody. V říjnu se zde běhá tradiční Detroitský maraton. Člověk může zajít na baseball, americký fotbal nebo NHL a přestože se dříve dařilo Tigers, Lions a Red Wings lépe, stále je na co koukat. Atmosféra na hokejovém zápase je naprosto neuvěřitelná. Učitě bychom také brzy chtěli vyrazit na koncert nebo do divadla, protože možností je tu spoustu.

V centru města je poměrně hodně zeleně a je tam čisto. Obzvlášť v létě to tam žije a my se tam moc rádi vydáváme na procházky a dobrou kávu. Samozřejmě jsou tam také čtvrti, kde stojí vybydlené fabriky, všude je nepořádek a člověk se tam ani v autě necítí bezpečně. Pokud se s tím ale smíříte a do těchto čtvtí se neženete, můžete na Detroit nahlížet jako na rozvíjející se město se spoustou možností.

I když to máme do centra půl hodiny cesty a nejsme tam tak často, držím Detroitu palce, aby ze sebe sundalo tu nálepku, kterou si nese. Zasloužil by si to.

A co na Detroit říkáte vy? Překvapil Vás?

Mějte se krásně a zase někdy příště.

2 thoughts on “Je Detroit opravdu tak strašný?

    1. Martine, na NBA jsme jeste nebyli a zatim se asi nechystame. Mame ted nakoupeno par listku na NHL a tenhle vikend jsme byli na NFL. Fotbal a hokej pecka, na baseballu jsme byli jednou a celkem to protrpeli 😁

      Like

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s