Je to 16 dní od toho co se v Michiganu objevily první dva případy COVID-19. V tu dobu si z toho lidé dělali leda tak srandu a brali to jako něco co se jich netýká. V celých Spojených státech bylo hlášeno zhruba 1000 případů. A kde jsme teď?
Dnešním dnem (26. března) se Amerika dostala na první příčku celosvětového žebříčku v počtu pozitivních případů. Je to tak! Přeskočila Itálii i Čínu a vyšplhala na vrchol. Během necelých tří týdnů se dostala z 1000 na skoro 86 000 pozitivních případů napříč všemi 50 státy.
V Michiganu je pozitivních 2856 osob a jen za dnešní den přibylo 564 nových případů (stav ke 26.3). Většina států má nařízený zákaz vycházení a další ho mají naplánovaný od zítra. Je zavřené prakticky všechno kromě lékáren a obchodů s potravinami. Nemocnice se začínají plnit, nemají dostatek ochranných pomůcek a počet úmrtí ve státě Michigan se dostal na 60, v celých státech pak na 1300. Ještě pořád se nás to netýká?
Jak jsme se sem dostali? Vrátím se do minulého týdne, kterým končila moje předešlá reportáž. V pátek 20. března bylo hlášeno 549 případů, byly už týden zavřené školy a většina lidí byla nabádána k práci z domova. Uzavřené byly také všechny restaurace, kavárny a další gastro podniky. Společenské akce se limitovaly na 50 osob a většina kulturních akcí byla zrušena. Doporučovalo se dodržování hygieny a praktikování tzv. “social distancing” tedy udržování sociálního odstupu.
V sobotu naskočil počet případů o dalších skoro 250 a v poledne musela zavřít všechna nákupní centra a dětská hřiště. Nejdřív jsem si říkala, jak se asi zavřou venkovní hřiště, když jsou skluzavky a houpačky volně dostupné. Při odpolední procházce jsem nestačila koukat, když byly všechny prolejzačky omotané žlutou páskou. V parku, který máme přes cestu to vypadalo jako na místě činu. Každá houpačka i skluzavka byla řádně omotaná. A v pondělí k žluté pásce přibyl ještě oranžový plot kolem dokola každé “atrakce”.
V neděli 22. března jsme v Michiganu přeskočili hranici 1000 případů a musela zavřít kadeřnictví, masáže, tetovací centra, solárka a další wellness podniky. Jen tak pro připomenutí ještě 10. března bylo 1000 případů v celých Spojených státech. Zároveň se začínala projevovat nepřipravenost nemocnic. Nebyl dostatek ochranných pomůcek a nemocnice začaly žádat o dobrovolné dary. Několik nemocnic připravilo před budovami sběrné boxy, do kterých mohou firmy nebo jednotlivci přinášet jednorázové rukavice, empíry, roušky, respirátory a další potřebné vybavení.
V pondělí vzrostl počet pozitivních případů na 1328 a od půlnoci byl plánovaný zákaz vycházení a omezení práce jen na ty nejdůležitější profese. Do zákazu vycházení se naštěstí nepočítají procházky, běh nebo jízda na kole. To je v tuto chvíli jediné na co se po celém dni těšíme. V úterý přibylo přes 400 případů a ve středu lehce přes 500. Dnes jsme tedy na oněch 2856 případech. Michigan se během pár dní dostal na pátou příčku v počtu případů per capita. Před námi už je jen New York a New Jersey, prvotní ohnisko Washington a Lousiana. (Pozn. každý stát hlásí nové případy v jinou hodinu, takže je těžké hlídat pořadí)
Přijde mi to trochu jak z nějakého ošklivého snu. Co děláme tak zásadně špatně? Je to tím, že místo nařízení se tady pořád jen doporučuje? Doporučuje se udržovat odstup a mýt si ruce, ale nenařizuje se vůbec nic. A tak je pouze na lidech, jestli situaci vezmou vážně a postaví se k tomu zodpovědně, tedy zda zůstanou co možná nejvíce doma, budou si mýt ruce a na místech s větší koncentrací lidí si zakryjí ústa a nos. Roušky se tady plošně nedoporučují, i když je prokázané, že cokoliv přes obličej je lepší, než nic. Ale v současné době je roušek nedostatek a tak se mají nechávat zdravotnickému personálu. V sobotu jsme byli na nákupu v šátcích a potkali jsme jen dvě paní s rouškou a jednu s respirátorem. Zbylých zhruba 100 lidí včetně pokladních nemělo vůbec nic ale ty divné pohledy si neodpustili. Přišli jsme si opravdu zvláštně. Ale doporučení mají všechny státy, tak proč to někde jde lépe a jinde ne?
Nepřispívá asi ani fakt, že bere prezident celou situaci na lehkou váhu. Každý stát si tady jede podle svého a je jen na guvernérech jak se k tomu postaví. Jen tak pro zajímavost uvedu porovnání k zamyšlení. Ve vedlejším Ohio, které má přes 11 milionů obyvatel a sousedí s jihem Michiganu je ke dnešnímu dni hlášeno 867 případů. Školy oba státy uzavřely ve stejný den, stejně tak restaurace a fitness centra. Ohio bylo ale mnohem rychlejší v praktikování sociálního odstupu.
Do 18. března na tom byly oba státy podobně, měly zhruba 80 případů. Ohio v tu dobu ale nařídilo zavření všech kadeřnictví, masáží a dalších wellness podniků, což se v Michiganu stalo až o šest dní později. Zavřeli přesně ty podniky, do kterých můžou přijít zdraví bezpříznakoví lidé, kteří tvoří 30% pozitivních případů koronaviru. Mohlo to mít vliv? Nevím. Ale přesně v tu dobu se začaly křivky obou států oddělovat. Ohio pak přidalo uzávěr domovů pro seniory a nařídilo karanténu o den dřív, tedy 22. března. K tomu dni mělo Ohio 351 případů a Michiganu už 1035. Těžko říct, jestli pár dní v nařízeních udělalo takový rozdíl nebo dodržují lidi v Ohio doporučení sociálního odstupu víc, než v Michiganu. Nebo tam hraje roli úplně jiný faktor. Napadlo mě také, že by to mohlo být tím, že jsou v Michiganu tři obrovské automobilky a ve fabrikách pracuje kvantum lidí. Všechny tři automobilky ale továrny zavřely 18. března a lidé tak údajně měli zůstávat doma. Opravdu nevím, čím to je, ale to co dělají v Ohio evidentně funguje.
Možná to je mírou testování, protože v Ohio mají otestováno přes 17 000 osob a Michigan na rozdíl od toho otestoval jen necelých 12 000. Stále se doporučuje těm, kteří mají jen mírné až střední příznaky, aby zůstali doma a nechodili do nemocnice. Pokud by ti lidé opravdu zůstali doma, tak je to v pořádku. Ale kdo to ohlídá? Nikdo.
A to se zdá být největším problém v Detroitu jako takovém kde se opatření nedodržují v takové míře a lidé se stále sdružují. Z celkových 2856 případů je jich 1390 v okrese zvaném Wayne County kam spadá i Detroit. V samotném městě je pak 850 případů. A s narůstajícím počtem roste i počet úmrtí, protože třetina lidí je pod prahem chudoby a velká část obyvatel není v dobrém fyzickém ani psychickém zdraví.
Dnes guvernérka Michiganu podala prezidentovi žádost o tzv. “disaster declaration”, volně přeloženo o vyhlášení stavu pohromy nebo katastrofy (to zní opravdu hrozně). My sedíme s Járou doma, chodíme jen na večerní zdravotní procházky a když jdeme jednou za týden na nákup, tak se snažíme být zodpovědní a nosíme šátky. Teď už máme i ručně spíchnuté roušky s motivem avokáda. Ať jsme aspoň styloví. Přemýšlíme ale, že si i potraviny budeme nechávat dovážet, protože počet zodpovědných lidí je zatím nízký. Jára neví kdy půjde do práce a jak to ovlivní jeho projekty, já nevím kdy půjdu na zkoušku a jak aktuální situace ovlivní můj profesní život. V červenci totiž nastupuji na rezidenturu do nemocnice tady v Michiganu. ANO, vyšlo to! Dostala jsem se na radiologickou rezidenturu a ještě ke všemu do nemocnice, kterou jsem měla na prvním místě. Ale o tom se rozepíšu příště. Teď se nemocnice každým dnem plní pacienty s koronavirem a uvidíme co mě bude vůbec v červenci čekat. Možná, že naskočím s rouškou do první linie!
Ještě pořád se nás to netýká? Ať si odpoví každý sám. Nezbývá než být zodpovědný, dodržovat odstup a doufat, že se ta křivka brzy zlomí. To se tady mimochodem hlásá na všechny strany. “Je třeba oploštit křivku”. To je sice hezké, ale dokud lidi nepochopí, co proto mají dělat a nebo jim to někdo nenařídí, tak se nic oplošťovat nebude.
Ukončím to trochu pozitivní notou. Kromě toho, že se projevuje solidarita lidí, kteří nosí do nemocnic nedostatkové ochranné pomůcky, začínají také pomáhat všechny automobilky. Vyrábějí totiž místo aut ventilátory, respirátory a roušky. Nevím, jestli je to solidarita nebo v tom budou peníze a politika, v tom se upřímně moc neorientuji a přijde mi to s ohledem na situaci zbytečné. Hlavně, že budou ochranné pomůcky! Potřebují je krom tisíce zdravotníků, záchranářů, hasičů, policistů (těch se mimochodem v Detroitu nakazilo už 25) prakticky všichni ostatní.
Tak se všichni v Čechách držte a jeden z palců držte i nám, ať to tady zvládneme.
A zase příště!
jardel.cz 