Změna plánu. Stěhujeme se do Michiganu!

Svatba v zastoupení?

Byla polovina srpna, plánování svatby šlo jako po másle, ale pořád jsme neměli žádné informace o Járy odletu na projekt, kvůli kterému vízum primárně získal. A tak jsme vtipkovali, že bude svatba v zastoupení, protože bude tou dobou někde na ropném vrtu v Texasu. Nakonec odletěl 9. září, tedy méně jak měsíc před svatbou. Byl tam 3 týdny a ještě ke všemu pořád někde jinde. Týden na vrtu v Texasu, týden v Pittsburgu a týden v New Orleans. Ale vrátil se!

Osudný telefonát

V té době byl náš plán stále stejný. Po svatbě vyřešíme potřebné dokumenty a přesuneme se do DC, já na výzkum, Jára v rámci jeho stávající firmy. Jednoho dne mi ale zazvonil telefon v 6 ráno. Jára…Celá rozespalá jsem se divila, proč volá a co se stalo (v té době byl zrovna na ropném vrtu). Zvedla jsem telefon a on vyhrkl: “Dostal jsem nabídku na práci v Detroitu, během dneška si to rozmysli a dej mi vědět.” Ufff, takže žádný Washington DC, ale Detroit? Kde to je jsem věděla, protože se mnou shodou okolností byla na klinice v DC měsíc medička Amanda z Michiganu, která mi povídala o tom, že se hlásí na residenturu do Detroitu, na kterou se během našeho společně stráveného měsíce také úspěšně dostala. Ale jak to v Detroitu a obecně Michiganu ksakru vypadá? Já už se připravovala na bílé budovy v DC, hledala jsem byty v okolí, představovala si procházky a výběhy po National Mall kolem Washigton Memorial až ke Capitolu. A teď jako najednou změna? Obecně se pro věci hrozně rychle nadchnu, což je nevýhoda, protože jsem pak zklamaná, když to nevyjde. Ale na druhou stranu se zase rychle nadchnu pro něco jiného. A tak jsem začala hned googlit.

První, co na mě vyskočilo, byl popis Detroitu na Wikipedii. A tak jsem postupně zjišťovala, že je to průmyslové město, že se vše točí kolem automobilového průmyslu, že je tam vysoká nezaměstnanost a nejvyšší kriminalita v USA. Rasově to pro bělochy taky není úplně příznivé. Google obrázky rozpadlých a vybydlených domů a město duchů, mě taky moc nepotěšili. Naštěstí jsem během dne zjistila, že bychom se nestěhovali přímo do Detroitu, ale severně od něj, protože by Jára pracoval přímo v jedné ze tří automobilek.

Špatné zprávy z Washingtonu

Přibližně ve stejnou dobu se Jára dozvěděl, že ze dne na den skončil manager, který mu ve Washingtonu sliboval pomoc s přesunem. Pro někoho možná výhoda, že v USA nejsou výpovědní lhůty jako u nás a můžete si prostě jako ve filmu sbalit své papírové krabice a odkráčet z officu, ale my jsme tak nějak spoléhali na to, že nám pomůže. Místo toho najednou přišel hromadný email, ve kterém manager psal, že děkuje za všechno, co ve firmě zažil, ale je čas jít dál.

A tak jsme začali o Michiganu uvažovat mnohem víc. Varianta, že se přesuneme do Washingtonu, když tam Jára nemá domluvený žádný projekt a já budu 3-4 měsíce čekat na pracovní povolení, se nezdála úplně optimální. Bydlení ve Washingtonu je taky pekelně drahé a není to úplně nejlepší město na start nového života.

Nejistota je hrozná věc

Tak se stalo, že jsme místo do DC plánovali přesun do Michiganu. V září, kdy se Jára o nabídce dozvěděl, to skoro vypadalo, že hned po svatbě odletíme. Chtěli ho totiž už od konce října. Když na nabídku kývnul, zjistili jsme, že to nebude tak snadné. Následovaly skoro 3 měsíce, kdy jsme žili v nejistotě. Nemohli jsme si plánovat vůbec nic, protože jsme nevěděli, kdy se to konečně pohne a budeme moct řešit věci spojené se stěhováním. Nevěděli jsme, jestli poletíme v prosinci nebo jestli budeme na Vánoce ještě v Čechách. Vždycky, když Jára mluvil s nadřízeným, domluvili si další call za týden. A v mezidobí jako co? Toto čekání mě trochu ničilo. Kdyby nám řekli, že se stěhujeme za půl roku, bylo by to mnohem lepší, než když jsme nevěděli žádné konkrétní informace. Jára mi stále připomínal ať žiji přítomností a neřeším, co bude za měsíc. Ale to nemám úplně v povaze. Když nemám alespoň nějakou vizi, neumím prostě normálně fungovat.

Poslední Vánoce v Čechách. Nakonec bylo super, že jsme si svátky ještě mohli užít s rodinou. S našima jsme mimo jiné jeli do Budějic k Járovým rodičům, šli si zabruslit na vyhlášené kluziště na náměstí a vyrazili na výlet do Krumlova.

Nakonec jsme strávili Vánoce ještě v Čechách, což bylo skvělé, protože jsme si ještě mohli užít chvilky s rodinou. Během prosince se proces trochu hnul a my měli alespoň vidinu toho, že se v lednu bude jednat s klientem o projektu na rok 2019 a když se schválí, bude vyhráno. Já jsem přestala plánovat, jestli odletíme v lednu, únoru nebo březnu a užívala si svátky. To jsme ještě netušili, jaké obrátky to v lednu nabere….

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s